S cílem usnadnit uživatelům používat naše webové stránky využíváme cookies. Používáním našich stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookie na vašem počítači / zařízení. Nastavení cookies můžete změnit v nastavení vašeho prohlížeče.
logo    Prodvan CZ s.r.o.  výroba potravinářských výrobků   


Kontakty

tel: +420 736 481 648
vyrobna(a)prodvan.cz

Aktuality

arr3AKTUÁLNÍ VOLNÉ POZICE: Kuchařka/kuchař do výroby Pomocná síla do výroby Obchodní zástupce pro region Praha Více... arr303.08.2011 Připravujeme pro Vás možnost objednání přes eshopVážení zákazníci, právě pro Vás připravujeme novinku: pohodlné objednávání našich výrobků přes...

O výrobě »
Knedlíky a jejich historie

Tak jako všechno ostatní, i knedlík má svou rozsáhlou historii. V našem článku si povíme z čeho vlastně takový knedlík vznikl, kde se vzal jeho název a jak se skrze staletí vyvíjel. Mnoho lidí se domnívá, že knedlík pochází z druhé poloviny dvacátého století jako tradiční československá příloha, tomu tak ale v žádném případě není. Historie knedlíků sahá až do středověku a místopisně také není jen českou, nebo chcete-li československou, výsadou. Samozřejmě v té době nebyl knedlík jak ho známe dnes.

 

  • U zrodu knedlíku byla buchta

Jak bylo již řečeno, historie knedlíku sahá až do středověku. V této době však knedlík znamenal úplně něco jiného, než známe dnes. Ve středověku se nazývala knedlíkem, nebo-li knédlem, malá kulička nebo šištička smíchaná z masa, máčené housky a případně i jiných přísad (bylinek, koření) a oproti dnešní době se tyto knédle smažily na ohni.

Již v 17. století se vyráběly zadělané a nakynuté slané buchty, které se polívaly máslem. Hospodyňky připravovaly tyto buchty z mouky, kvasnic, vajec a soli. Dnešní kuchařky by asi překvapilo, že tehdejší kvasnice se vůbec nemusely míchat s vodou, byly totiž sami o sobě tekuté. Takto zadělané těsto se nechalo pořádně vykynout a vytvořené kuličky, šišky nebo bochánky se vkládaly do vařící vody. Jejich optimální měkkost se testovala zapichováním stébla. V ideálním případě stéblo nesmělo zůstat suché. Hostům se podlévaly máslem nebo se v rozpuštěném másle máčely.

Knedlík není pouze českou výsadou, jak by se mohl mylně našinec domnívat. V řadě jiných zemí proběhl podobný proces, a to od bochánků a šišek až k dalším rozmarným tvarům. Nakonec se ustálil kulatý tvar takového knedlíku. Není ani divu, protože kulatost je ve filozofii synonymem dokonalosti. V Anglii vznikly kulaté knedlíčky zvané dumpling, které se dodnes podávají k vývarům z masa a dušeným pokrmům, nebo jako moučník oslazený medem či sirupem. Knedlíky znají i Bavoři, kteří jej mají nejradši smažený z bramborového těsta.

 

  • Knedlík v zahraničí

Knedlíky se těšily stále větší oblibě a s rozvojem obchodu začaly z rakouských a bavorských zemí expandovat také do zemí českých. Je zajímavostí, že s ustálením jazyka českého a jeho kultury v dobách národního obrození v 19. století se v našich zemích českých uchytil právě název knedlík. Je totiž odvozen z německého slova „knödel" a jeho příprava spočívala z krájené housky, vajec a bílé mouky. Na talíři si ho labužníci ještě polévali máslem.

V tehdejších německo-českých jídelních lístcích bychom knedlíky marně hledali mezi přílohami. Byly totiž hlavním pokrmem. Aby gurmánům nezevšedněly, vznikala spousta rozličných variant. Tak postupně vznikly knedlíky tvarohové, žemličkové, krupicové se smetanou nebo špekové. Ty se vařily v hovězí polévce, a poté podávaly na míse polité máslem s uzeným masem. K přípravě knedlíků se mimo jiné mohla používat i rýže. Recept „špekáčů" je velmi jednoduchý, do rýže se vmíchá vejce, knedlíky se usmaží a povaří v polévce, se kterou se následně podávají.

 

  • Knedlíky kynuté i nekynuté

České knedlíky se v 19. století začaly dělit na kynuté a nekynuté, aby mohly lépe pokrýt chuťové požadavky strávníků.  Mezi nekynuté patřily knedle selské (nebo-li sedlské), tyto byly vyrobené z krájené housky, vajec a bílé mouky a polévané máslem. Do těchto knedlíků se ještě přidávalo utřené máslo a sladká smetana. Mouka a žemle se míchaly s osmaženými bylinkami, cibulí, kořením a mlékem.

O Češích je známo, že alkohol dokáží dostat úplně do všeho. Ani knedlíky samozřejmě nebyly výjimkou. Výše zmíněné mléko bylo nahrazeno „mlékem starců", tedy vínem. S tímto vínem se knedlíky po usmažení dusily. Jedinečné byly i knedlíky s višněmi, ke kterým se používaly sušené višně a k nim se přidávaly roztlučené pecičky. Další velmi podobná pochutina byly knedlíčky z másla, žloutků a vajec, které se zavářely do vývaru z višní a vína.

 

  • První typicky český knedlíkový pokrm

V 19. století za dob císaře Franze Josefa jeden pražský restauratér vynalezl unikátní pokrm, který do té doby neznala žádná kuchařská kniha, a to vepřové s knedlíkem a zelím, dnes nám dobře známo vepřo knedlo zelo. Tento pokrm znamenal průlom v dějinách české kuchyně, která tak získala vlastní a jedinečné české jídlo!

 

  • Jiná ves, jiná chuť

Nikoho asi nepřekvapí, že se knedlíky v různých regionech nazývají odlišně. V Polabí se ovocným knedlíkům od jakživa říká obálky, na Slovácku zase kulivále. Kromě místních názvů existují také odlišné způsoby přípravy. V letovické oblasti se třeba knedlíky namísto másla polévají sladkou smetanou a ve východočeských Smiřicích zase používají těsto jako na houskové knedlíky, ale pak do něho místo pokrájených žemlí zamíchají oloupaná a na kostky pokrájená jablka. Uvařené knedlíky pak krájejí na silnější plátky, sypou perníkem a cukrem a polévají oslazeným mlékem.

© 1997-2011 Prodvan CZ s.r.o.
NjZlOTFl